SISI - SAINTPAULIA AFRICKÉ FIALKY

Saintpaulie, pavlínky, africké fialky….jsou ozdobou našich parapetů a oken již mnoho let. Bylo vyšlechtěno nesčíslně odrůd, lišících se velikostí, barvou listů i květů.

Pěstuji fialky cca tři roky a snad jsem za tu dobu s nimi získala nějaké zkušenosti, o které bych se s Vámi ráda podělila. Každý má svůj způsob, někomu vyhovuje to, druhém ono, záleží na každém, jaký způsob si zvolí. Mě se osvědčilo několik způsobů pěstování a množení, jiné zase ne….

začínala jsem s několika málo rostlinkami buď koupenými v obchodě, nebo získanými v podobě lístečků od ochotných lidiček, kteří v dobách mých začátků byli na tom, co se týče počtu odrůd mnohem lépe než já. Nastalo období pokusů, omylů a úspěchů, kterým si zřejmě musí projít každý z nás.

Ale záhy jsem poznala, že když chci, aby fialky byly nádherně rostlé, kvetly a byly zdravé, musím jim zajistit alespoň několik základních podmínek, které jim budou vyhovovat.

Umístění: moje první fialečky bydlely na okenních parapetech, kde některé z odrůd sídlí dodnes, ale jsou již proti slunečním paprskům chráněné žaluziemi a také nejsou pouze na parapetech, ale mají i police.

Takže sice se doporučuje umístění na severní či západní straně, ale já mám okna a police na stranu jižní a fialky zde prosperují a rostou a kvetou. Ale pozor!!!! musím dávat veliký pozor na přistínění žaluziemi a také na zálivku, kterou na těchto policích provádím zásadně večer (když již pomine hlavní žár) a nebo velice brzy ráno, ještě než vedra nastanou, aby se fialky stačily zavlažit a „neuvařily se“. Také důležité je, pokud jsou rostliny na okenních policích, s nimi tak 2x do měsíce pootočit, aby se nestáčely a nerostly k jedné straně. Další moje rostliny již rostou a kvetou na pěstebních policích s umělým „zářivkovým“ osvětlením, které řídí časovač.

Takže se nemusím starat o délku světelného dne, vše je nastaveno a řízeno automaticky. Police jsou od sebe vzdálené v případě standardů 50 cm, vzdálenost vršku rostlin od zářivky je cca 25-30 cm; v případě mini a mikromini je vzdálenost polic od sebe 30 cm a vršek rostlinky od spodku zářivku je vzdálen cca 15 cm. Méně se nedoporučuje, hrozí dokonce zničení rostlinek přesvícením. Na šířku police do 50 cm je dostačující 1 trubice, na širší police již jsou potřeba trubice dvě, souběžně umístěné, aby police byly osvětlené stejnoměrně (je to velice důležité pro rozvoj rostlinky a její tvar…). Také rozmístění rostlin na policích je důležité, aby se nedotýkaly a každá měla dostatečný prostor, aby se mohla rozvíjet a růst, pokud budou rostliny na policích nahloučené, budou spolu bojovat o místo a světlo a nebudou „k ničemu“ jak říkám. Toto rozmístění je také důležité z hlediska větrání a ventilace vzduchu mezi rostlinami, jinak hrozí snadný přenos škůdců a hlavně rychlý rozvoje různých nemocí a škůdců – plísně, padlí, hniloba, svilušky a roztočíci. Mám vyzkoušeno, že je velmi důležité se rostlinkám věnovat, já je denně obhlížím, zkontroluji, zda nepotřebuje zalít, odstraním staré květy a ovadlé listy (aby se snadno nerozšířila hniloba nebo padlí) a tím pádem bych okamžitě odhalila tyto problémy v jejich počátcích a ne až v téměř beznadějné situaci, kdy vám hromadně hynou rostliny. Proto je také důležité pořídit si pouze tolik rostlin, kolik jste schopni správně ošetřit a umístit, sama ze svých začátků vím, že „všechny jsou krásné a všechny chci“ ale potom se rostlinám nedaří dobře, protože nemají alespoň základní podmínky pro správný růst.

Police na oknech a fialky na parapetech samozřejmě mají přirozené osvětlení, i délka světelného dne se řídí ročním obdobím. Na pěstebních policích je situace jiná, tam si můžete osvětlení řídit podle toho, jak potřebujete. Já přisvěcuji cca 10 hodin denně, je to plně dostačující náhrada přirozeného osvětlení. Mám vyzkoušeno, že pokud svítím déle než 12-13 hodin denně, rostlinky ve svém středu zahušťují lístečky, jsou na kraťoučkých řapících, květy nemohou mezi nim ven (náprava je jednoduchá – buď přenesu fialky na okenní parapety nebo snížím dobu svícení a zhruba po měsíci se rostlinky „umoudří“ a lístečky se rozvinou, uvolní se střed rostlinky a vše je v pořádku) – ještě jedna připomínka – velice často je možné toto „uzavření“ středu rostlinky způsobené přílišným osvětlením zaměnit za napadení rostlin roztočíkem jahodovým – příznaky jsou téměř shodné, jen u napadené rostlinky je vidět deformace lístečků a kvítků a skvrny způsobené „vysátím tkání“ škůdcem. Na některých policích jsem použila trubice označené „cool white“ jako studené bílé světlo – tyto trubice mají barevné spektrum, které vyhovuje hlavně při tvorbě kořenů a tvorby „zelené“ hmoty, a na některých policích mám použity trubice „typu OSRAM FLUORA“ které mají specielní spektrum pro vývin květů a dobré kondice.

v publikacích se doporučuje zálivka pouze do podmisky, ale mě se tento způsob neosvědčil, obzvláště u miniatur, mikromini a mladých rostlinek, neboť jsou velmi malé a nestačí si nabrat tolik, kolik potřebují a také se mi neosvědčila zálivka 1-2x do týdne. Zalévám tehdy, když je to potřeba (a při pravidelné kontrole rostlinek to velice dobře poznám…..), protože mini a mikromini vzhledem k tomu, že mají velice malý objem květníčku, vysychají daleko rychleji než standardy s velkým květináčem (pozor! oproti mini velkým, ale i pro standardy platí pravidlo 3:1, tzn. že květník má mít třetinový průměr proti rostlině). Na zalévání mám koupenou „tzv. laboratorní střičku s dlouhou hubicí, snadno se dostanu i k rostlinám umístěným vzadu na policích a hlavně mohu kontrolovat kolik a kam!!! vody liju – protože velký pozor musíte dávat na střed rostlinky, aby se tam nedostala voda, aby střed (srdíčko) nezačalo vyhnívat. Vodu na zálivku používám vodovodní, důkladně odstátou v malých barelech (s několika kousky dřevěného uhlí jako dezinfekcí), aby měla pokojovou teplotu, může mít i o několik stupňů víc. Se zálivkou souvisí i další dvě věci: hnojení a „mytí“ rostlin. Podrobnosti a menší zkušenosti se můžete dočíst v sekci "ČLÁNKY" - "STÁLÁ ZÁLIVKA A JAK NA NÍ" 

Hnojení:

jelikož rostlinky přesazuji většinou po odkvětu (a v zemní směsi používám superfosfát jako „záložní“ hnojivo) již dále nehnojím. Ale pokud byste přihnojovali, je nutno mít na paměti, že nikdy nesmíte hnojit vyschlé rostliny – spálíte jim kořeny; nejdříve rostliny mírně zalijte a teprve pak použijte roztok hnojiva. I fialky jsou květinky, je nutno buď jim oprašovat listy štětečkem (jsou chlupaté, rád se na nich drží prach), nebo jako já – prostě je nanosím do vany a jemnou sprchou je osprchuji, nechám oschnout (pozor na průvan, aby nenastydly – pak uhnijí) a naskládám zpět na police. Někdo tento způsob neuznává, nebo má strach z toho, že se dostane voda do srdíček, ale moje fialky tohle milují a bezvadně snášejí a je to pro mě daleko rychlejší, než oprašování štětečkem.

pro pěstování fialek má také dost velký význam zemina, ve které je pěstujeme. Mým rostlinám jak mladým, tak rostlinám přesazovaným po odkvětu, vyhovuje směs, ke které jsem se dopracovala postupně a vyzkoušením jednotlivých složek, více podrobností najdete v sekci články „Příprava zemních směsí“. Neudávám žádné poměry, protože je na každém, co mu bude vyhovovat a v čem jeho rostliny budou prospívat. Používám jinou směs pro sázení lístečků a odsazování malých rostlinek, jinou pro standardy a také mírně odlišnou směs pro miniatury (tuto jsem vyzkoušela a upravila si poměr složek na základě článku p. Milechina – který je v sekci články).